cermak-standup.png

"Letos mi bude padesát."

Touhle větou začínám všechna letošní standupová představení. Má to svůj důvod. Pro ty, kterým to nedochází ... ano, letos mi bude padesát. A rozhodl jsem se, že toto životní jubileum ztvárním umělecky. Nebo ... prostě že ho ztvárním. Ve velkém divadelním sále, o kterém si troufale myslím, že ho vyprodám. A ano, jak už jste si - nasměrováni titulkem - poznamenali do kalendáře, bude to 27. srpna od osmi večer. Ve Studiu Dva na Václavském náměstí.

 
cernoska.png
 

Žena mi slíbila černošku. Aneb stručný návod na použití padesátníka

Stand-up show Miloše Čermáka uvede Luděk Staněk

Kdy: 27. srpna 2018 od 19:00

Kde: Divadlo STUDIO DVA na Václavském náměstí

Vystupující: Miloš Čermák a hosté

Režie: Luděk Staněk

Letos mi je padesát. Pokud se nadechujete a chcete zvolat, že “To snad ani není možné!”, nebo “Panebože, to vypadá dobře!”, tak si ušetřete práci. Vím, že vypadám dobře. Ale i tak mi je padesát. A řeknu vám, co přesně to znamená. Že padesátka je lepší než čtyřicítka, co si o padesátnících myslí bulharští plavčíci nebo proč jsem začal v padesáti fotit jídlo. A samozřejmě i zásadní informaci, co má tohle všechno společného s baterií v iPhonu.

 
 
 
mustang68-3.png
 

Chcete mít návod na použití padesátníka knižně? Můžete. Pokud ...

... pokud tu knížku podpoříte na crowdfundingové platformě Hithit. Bude úplně stačit, když si knížku dopředu objednáte za 200 Kč včetně poštovného. A můžete si vybrat i z další odměn, které vydání podpoří o kousek víc. Můžete spojit knížku se srpnovou show, s lístky na kterékoli podzimní představení Čermák Staněk Comedy nebo s tričkem.

 
 
 
divka-uzkost.png
 

Možná vás zajímá, jak to celé bylo. Takže ... asi takhle.

Letos mi bude padesát.

Pokud se nadechujete a chcete zvolat "To snad není možné!" nebo "Panebože, ty vypadáš dobře!", ušetřete si práci. Vím, že vypadám dobře. Ale i tak mi bude padesát.

Pokud jste se nenadechovali, nechte to být.

Možná se jen chcete zeptat, co budu chtít k narozeninám. Odpovídám, že nic. Od manželky mám slíbený sex s černoškou. Vysvětlím. "Slíbený" v tomto smyslu znamená, že ho mohu mít bez rizika. Že by mi žena vyházela kufry s věcmi z balkonu na zahradu, kdepak. Povolila mi to dávno, skoro před třiceti lety, kdy jsme spolu byli krátce.

Nejspíš se ptáte, jak k něčemu takovému dojde. Upřímně řečeno si to už přesně nepamatuji. Asi jsme seděli někde ve vinotéce nebo u otevřené lahve vína a povídali si o důležitých věcech. O lásce, sexu nebo o tom, za co utratit padesátitisícovou manželskou půjčku. (Kdyby vás to zajímalo, koupili jsme si tehdy ledničku a pračku.)

A pak jsem ženě řekl, že ji samozřejmě nade vše miluji a zbožňuji (Jak by o tom mohla pochybovat?), že po ní toužím a budu jí nadosmrti věrný… a také že je v tomto kontextu do určité míry mrzutá jedna věc: nikdy v životě jsem neměl sex s černoškou.

Než mě začnete soudit, připomenu, že byla zlatá devadesátá léta. Harvey Weinstein na večírcích jako na běžícím pásu nabízel herečkám role, za které pak mohly (ale nemusely) dostat Oscara, a Bill Clinton se svou větou "Nikdy jsem s touto ženou neměl sex" snažil usmlouvat, že orální sex ve skutečnosti žádným sexem není. A víte co? Ono mu to prošlo!

Dnes se nám to může zdát jako dobrý vtip. A článek uslintaného budoucího padesátníka o "sexu s černoškou" jako sexistický a rasistický úlet.

Inu, doba se mění.

Ne že bych to bral úkorně, určitě se v životě bez sexu s černoškou dokážu obejít, člověk nesmí být nenasytný. Ale na druhou stranu: mezi dvacítkou a třicítkou má člověk tak trochu nenasytný pohled na svět a taky obavu, že by byla katastrofa, pokud by mu něco uteklo. Což se s přibývajícími roky ukáže jako přehnané a neopodstatněné, protože zjišťujeme, že nám toho utíká spousta.

Ale to jsem během rozhovoru s ženou tehdy ještě nevěděl, a tak jsme v akademické debatě o uniklých sexuálních příležitostech nenuceně pokračovali.

"Hele, a co kdyby sis ten sex s černoškou naplánoval, až ti bude padesát?" říká žena. "Aspoň se budeš mít na co těšit!"

A já řekl: "Hm!" Asi to neznělo úplně nadšeně, protože v tom věku se na padesátileté lidi díváte jako na odepsané kusy, které už mají vše za sebou.

Ale platí i to, že když vám vlastní manželka povolí sex s černoškou, jde o nabídku, která se neodmítá, jakkoli si na výsledek budete muset celkem dlouho počkat. A jakkoli zároveň ani nebylo jisté, že se mé padesátky společně dožijeme.

Nemyslete si, padesátka není nevhodná doba. Odmítám sousloví "poslední příležitost", to je přehnané. Ale "pravý čas" pro cokoli spojené se sexem by to být mohl.

Tím jsme to tehdy uzavřeli.

Naše dohoda stále platí. Nemám v tomto smyslu žádné podepsané prohlášení a už vůbec ne notářsky ověřené. Ale my si doma věříme.

Nutno ovšem říct, že po čtyřicítce moje žena začala, jak to říct… Trochu kličkovat. Ne že by dohodu popírala. Ale když jsem ji zmínil, tak se třeba zasmála: "Haha, to je docela dobrý vtip, že?" A očekávala, že se zasmějeme společně. Ale já se nesmál. Neviděl jsem na tom nic vtipného.

V devětačtyřiceti mi to už začalo být podezřelé. Zeptal jsem se na rovinu: "Platí, že v padesáti mohu mít sex s černoškou?"

Po malém zaváhání řekla: "Ale samozřejmě!" Trochu napjatým hlasem, ale jasně a zřetelně. Avšak než se mi stačilo ulevit, dodala: "Jen se to nesmím dozvědět!"

Netřeba vysvětlovat, jak je to absurdní.

Jestliže se to nedozví, tak se jí na to ani nemusím ptát.

Asi jako kdyby mi v březnu zatelefonovali z finančního úřadu a řekli mi: "Pane Čermáku, letos nemusíte platit žádné daně!" Hrozně bych se zaradoval. Pak by dodali: "Ale my se nesmíme dozvědět o vašich příjmech!"

Rozpačitě bych se zeptal: "Hm… A když se o nich dozvíte?"

Vesele by řekli: "No tak vás necháme zavřít!"

Hm, pomyslíte si, ale podle těchto pravidel funguje při přiznávání daní polovina lidí v tomhle státě. Co je na tom výjimečného?

Rozpačitě jsem se manželky zeptal: "A když se to dozvíš?"

Vesele řekla: "Tak ti uříznu přirození, ha ha!"

Mně to legrační nepřišlo vůbec.

Mimochodem, mám pro vás jednu zajímavůstku ze světa osobních financí. Ve třiceti mi žena sjednala životní pojistku. Některé lidi životní pojistky znervózňují, asi proto, že jsou připomínkou smrtelnosti. Mě ne.

Je hezké vědět, že váš život má (například) cenu pohodlného, skoro luxusního vozu. Když na vás v nějaké hloupé hádce někdo vykřikne "Prosím tě, k čemu ty vůbec jsi?", můžete se jen pobaveně usmát a v duchu pomyslet na vůz BMW řady 5 v nejvyšší výbavě. Což vůbec není špatné auto.

Pro partnerské soužití navíc životní pojistka nabízí možnost se průběžně utvrzovat v tom, že vás ten druhý miluje.

Když manželka drží v ruce nůž, dívá se střídavě na mě a cibuli na prkénku na kuchyňském stole a pak s úsměvem začne krájet cibuli, vím, že pro ni mám větší cenu než nějaké dva miliony korun. Nebo že alespoň ještě nepřišla na to, co pak udělat s tělem.

Ale zpět k pojistce. Podmínky ve smlouvě jsou poměrně detailně rozepsané. Kromě plnění v případě smrti, což je celkem jasné, pojistka pokrývá také takzvané trvalé následky. Tedy plnění pro případ, že přijdete o prst u ruky (na tom nezbohatnete), o ruku nebo třeba o nohu.

U každého orgánu je přesně uvedeno procentní plnění z celkové sumy. Trochu to připomíná podrobný ceník v dobrém řeznictví, ale na to si zvyknete.

Co mě zaujalo, byla položka "ztráta penisu" s uvedeným plněním "40 procent". Lze samozřejmě diskutovat, jestli penis představuje 40 procent našeho života. Někomu se to může zdát moc, jinému málo. (Mimochodem, jak to máte vy? Ale nenechte se znervóznit, příběh pokračuje.)

Není to všechno. Ona tam byla i položka "ztráta penisu po 50. narozeninách" a u ní plnění už jen ve výši 20 procent.

Nedělám si legraci! Tak to v té smlouvě stálo. Tehdy mi to přišlo vtipné, dnes už necitlivé. To si jednou večer jdete lehnout, a když se druhý den ráno vzbudíte, váš penis má poloviční hodnotu. Takhle rychle nepadaly ani akcie Nokie nebo bitcoinu letos v lednu.

I když je fakt, že těch dvacet procent si pak penis drží až do smrti. Také v letech, kdy je to už minimálně diskutabilní. Ale pro čerstvého padesátníka se jedná o chabou výmluvu.

"Uříznout mi penis po padesátce je šíleně nevýhodné!" řekl jsem ženě vyčítavě.

"Dobře," usmála se. "Nabízím tedy kompromis. Uříznu ti penis ještě před padesátkou!"

A pak jsme se rozesmáli a objali. Sex s černoškou nikdy nebyl skutečný plán. Spíš kódové označení pro otázku, zda ještě v padesáti, více než třicet let po našem seznámení, bude náš vztah stále tak dobrý, že unese i takové pitomé a nesmyslné žertování.

Zjevně ano. Zatím. Žena si pohrává s dlouhým kuchyňským nožem a chystá se krájet cibuli.

Já sedím pár desítek metrů od ní a na webu jedné tiskařské firmy navrhuji své nové tričko na toto léto. Bude bílé nebo černé a na prsou bude mít velký nápis: "Žena mi slíbila sex s černoškou. A tohle tričko je vše, co jsem nakonec dostal."

Snad z toho nebude nějaký zbytečný skandál.